Notice: Trying to access array offset on value of type bool in /www/doc/www.dekastello.net/www/slamenajurta/plugins/templates/petr/template.php on line 23
Slaměná Jurta - Demonstrace za ukončení provozu nejšpinavější elektrárny – Počerady.

Slaměná jurta

O všem, co vytváří přirozené podmínky existence organismů

Kategorie: Články

Demonstrace za ukončení provozu nejšpinavější elektrárny – Počerady.

Demonstrace Počerady - pochod

Byli jsme tam, ale selfie nečekejte. To nás se Zu na této akci jaksi vůbec nenapadalo. Proč jsme se zúčastnili? To je ale otázka. Jelikož to považujeme za důležité. A proč? No proto, že to považujeme za správné. Ale proč, "proboha"? Zkráceně nejdříve problematiku shrnu. Tudíž správná otázka zní: Proč se někteří občané (ano, správně, občané, a ne pouze aktivisté – jimi se Zu například nejsme, ale zúčastnilo se i několik dalších osobností, které nelze považovat za čisté ekologické aktivisty) zasazují o uzavření uhelné elektrárny Počerady? Nepotřebujeme ji, protože vyrábí pouze nadbytečnou energii. Je zastaralá a nejvíce znečišťuje životní prostředí. Je nehospodárná. Je pro společnost více zátěží nežli přínosem. Je třeba již nyní počítat s budoucností bez spalování uhlí…

 

Něco více? Určitě ano. Rozvedu proto celou argumentaci. Hlavní tvrzením a podstatnou argumentaci k uzavření elektrárny Počerady je:

1) Počeradská elektrárna je největší znečišťovatel v zemi a její provoz je možný pouze výjimkou.

2a) Elektřiny pro svoji potřebu máme přebytek, a co je navíc, vyvážíme, a vývozcem je především počeradská elektrárna.

2b) Jestliže elektřinu vyvážíme, lidé si myslí, že pak plynou do Čech ze zahraničí dodatečné finance. Je třeba se zde zamyslet. U koho skončí tyto peníze? Soukromé osobě mající sídlo v daňovém ráji, jehož příjem v dividendách je přes 10 miliard korun, a přitom platy zaměstnanců do jisté míry spíše klesají.

3) S tím souvisí skutečnost: je-li energie pro naši společnost tak důležitá, společenské potřeby a jejich rozvoj by měl zabezpečovat stát – což do jisté míry činí skrze ČEZ, ve kterém má majoritní rozhodující část, tudíž podíl na zisku by měl plynout do státní kasy.

4) Někteří zastánci této elektrárny argumentují, že bez ní nebude nejen „potřebná“ elektrická energie, ale ani teplo do našich domovů. To je do jisté míry omyl, jelikož cena tepla, které je výhodnou komoditou, může nekontrolovaně růst a naše domovy napojené na centrální vytápění jsou na něm pak závislé, a proto za něj budeme muset tvrdě platit z našich kapes. Když už pomineme prodej části našich národních zdrojů uhlí soukromé osobě, jenž jsou strategickou surovinou státu, kterou by měl mít pod kontrolou.)

5) Spalování uhlí v zastaralé počeradské elektrárně je značně neefektivní, a tudíž jde o plýtvání vzácnými zdroji – ty, jak víme, v blízké budoucnosti dojdou.

To jsou hlavní argumenty, proč by měl ČEZ elektrárnu uzavřít, a ne ji prodat, a ještě ke všemu pod cenou.

Co dalšího?

6) Jelikož, jak už jsem sdělil, uhlí jednou dojde (a není to daleká budoucnost), je třeba se zaměřit na jiné zdroje, nové technologie, decentralizaci a lokalizaci výroby elektřiny a tepla, a to přímo v domácnosti, obci, městě… To je budoucnost, a ne velké centrální zdroje bez řádné kontroly. Je nezbytné soustředit investice tímto směrem.

7) Je potřeba brát v potaz i změnu klimatu, kterou z největší části způsobují skleníkové plyny. Tato elektrárna je u nás jejich největším zdrojem.

 

Když nyní celou situaci popíši, mohu říci, že se jedná o zastaralou elektrárnu na hraně technické životnosti, což byl jeden z důvodů k plánovanému ukončení jejího provozu – na který by jinak musela být vydána výjimka z emisních limitů. Navíc se jedná o elektrárnu, která ročně vypouští do atmosféry přes 5 milionu tun oxidu uhličitého (CO2) a je největším znečišťujícím zdrojem v ČR. Majitel přilehlých uhelných dolů Vršany a ČSA (kterým je finančník Pavel Tykač, a to prostřednictvím společnosti Sev.en Energy), jenž by se měl stát novým vlastníkem předmětné elektrárny, nebude pravděpodobně investovat do její rekonstrukce přes 10 miliard korun.

V této souvislosti můžeme obrátit pozornost k elektrárně Chvaletice, kterou vlastní opět Pavel Tykač, jenž je v republice třetím největším znečišťujícím zdrojem. Ostatní velké zdroje (jako jsou právě Počerady a Tušimice – ty zaujímají druhé místo největšího znečišťovatele) se každý rok drží na stejných hodnotách CO2, které jsou emitovány do ovzduší. Nicméně Chvaletice emitovali např. v roce 2018 o 43 % více oproti předchozímu roku. A jak situaci společnost Sev.en řeší? Jednoduše „znovu zažádala o výjimku z nových emisních limitů pro znečištění ovzduší platných od poloviny roku 2021. Argumentuje tím, že instalace nových filtrů je příliš nákladná.“3) Tykač nebude s velkou pravděpodobností chtít investovat, ale maximalizovat zisk, což lze vyvozovat z celé situace. To podporuje i skutečnost, na níž poukazuje server Smrad z Počerad, který uvádí ověřitelná fakta: „Vršanská uhelná (tedy firma s největšími zásobami hnědého uhlí v zemi) vygenerovala za roky 2009-17 ztrátu 858 milionů korun. Přitom zároveň vyplacená dividenda Tykačově mateřské firmě sídlící v kyperském daňovém ráji byla 14,75 miliardy korun. Od roku 2014 také klesá každoročně průměrná měsíční mzda zaměstnanců.4) Elektrárna Počerady dále bude znečišťovat ovzduší a možná i více než doposud, což je možný plauzibilní závěr tvořený na základě daných skutečností. (A jestli dostane další výjimku, není jisté, ale nelze v žádném případě říci, že ji svou lobby nezíská.)  Navíc provoz této elektrárny v business plánu majitele nebude mít žádný pozitivní přínos pro společnost – ať už se jedná například o přínos finanční do státní „kasy“, ze které mají mít přínos všichni (např. prostřednictvím veřejných statků), a to ke svému dalšímu stabilnímu rozvoji (i když je možné uvažovat spíše o ztrátě, budeme-li uvažovat i další možné přínosy), a to pomineme-li další negativní externality.

Tato elektrárna je nejen zastaralá, ale i nehospodárná. „Zavřít nepotřebnou a velice plýtvavou elektrárnu Počerady by snížilo české emise oxidu uhličitého stejně, jako kdyby přestala jezdit úplně všechna nákladní auta.2) I když z pohledu businessu je to celkem jedno, jelikož je tlak na útlum těžby, který by podle všeho mohl a měl nastat ještě před vytěženém zdrojů uhlí. Tudíž pro majitele dolu je z jeho pohledu nadbytek uhlí, které je potřeba co nejrychleji přeměnit na energii a prodat ji. Z logiky výnosů z prodeje plyne, že co největší zisk vyžaduje minimum výdajů. V tom případě je z logického pohledu budoucího majitele elektrárny nezbytné, aby do ní investoval co nejméně. Pak se nehospodárnost spalování srovná, a nakonec i vyplatí. Dále je tu ještě pro něj rezerva v tom, že ve finále zaplatí kýženou „investici“ koncový uživatel – protože jedinci nakonec mohou zaplatit více za energii. Na zdražování by mohl snad slyšet každý a začít se ptát sám sebe, jestli se vyplatí provozovat elektrárnu, která mu sice dodáte teplo a elektřinu, ale za jakou cenu – budeme-li hovořit pouze o vlastních financích a pomineme-li poškozování životního prostředí, na němž je člověk závislý, či dokonce poškozování zdraví jedinců. (Je to pouze pravděpodobná úvaha, ale ne jistá. A jak většinou víme, člověk je přeci jen nevyzpytatelný a často snese hodně, než se odhodlá k nějakému činu, odhodlá-li se někdy vůbec.)

Takto se maximalizuje zisk. Pro obchodníka typu Tykače je hlavní zásadou zisk Vše ostatní je nepodstatné. Avšak pro zdravý rozvoj celé společnosti jsou tyto věci zásadní, a tudíž priority jednotlivce by měly jít stranou před zájmy celku. Na to (na co – na to, co říká předchozí věta v závěru, na což navazuji – ano?) však „tvrdý“ business nehledí. Proto existují určité meze a pravidla. Nelze aplikovat čistě otevřený trh se zásadami laisser faire* bez zábran a mantinelů. Z toho důvodu existují regulace prodeje zbraní, drog, léků atd. Jsou  zde stále určité meze, které se nepřekračují, a to ve prospěch „zdravé“ společnosti.

Trochu optimistický pohled na věc lze čerpat např. z analýzy situace, již anoncoval týdeník Respekt.5) Možná ČEZ předá jen „černého Petra“, a ještě za to bude inkasovat. Nový majitel se bude muset přizpůsobit nové legislativě a přísnějším emisním limitům. Proto bude nucen investovat do rekonstrukce, nebo elektrárnu zavřít. Mluvčí Sev.en hovoří o plánech na modernizaci. Nicméně, jak říká lidová moudrost: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.  Ze zkušenosti však víme, co je realitou – Chvaletice. Majitel se snaží lobovat a vyjednat (spíše by se dalo říci vymámit) výjimku, než aby „pustil chlup“ a investoval do modernizace (to je totiž proti pravidlům maximalizace zisku). Až se celá situace stane neudržitelnou, může investor počítat s tím, že se celý vývoj událostí pod tlakem na omezení spalování uhlí posune dostatečně kupředu, a ve výsledku bude moci požadovat kompenzace za uzavření. To j další možná strategie, jak na celé operaci vydělat. Avšak do té doby bude dále elektrárna produkovat škodlivé emise, které ovlivňují nejen místní ovzduší, ale přispívají i k ovlivnění atmosféry a změně klimatu.

Je třeba hledat jiné cesty, jak nabýt dostatek elektrické či přímé tepelné energie. Měli bychom nejen, celkově jako společnost, prostřednictvím volených zástupců ve vedení státu investovat do vývoje jiných zdrojů energie, ale i hledat možné rezervy v její spotřebě.  To se zaprvé vracíme opět k nehospodárnému provozu elektrárny Počerady a jejímu málo efektivnímu spalování, a zadruhé k omezeným zdrojům, které jsou naším národním bohatstvím, tudíž ku prospěchu společnosti (a ne pouze k obohacení jedince). Například existují koncepce, jak efektivně využívat fosilních paliv a zvýšit jejich účinnost. Samozřejmě za předpokladu určité regulace v používání, také bychom vše neměli nechat  na neviditelné ruce trhu, jež by nás mohla držet pod krkem. Měli bychom naopak tvořit podmínky k posunu v logice věci a smýšlení o zdrojích a spotřebě. K tomu je nezbytná jistá koncepce, která by však měla být dostatečně pružná, aby mohla reagovat na vývoj technologií a na nové poznatky a možnosti.  A k tomu je potřeba jednak politická vůle, ale i do určité míry poučená veřejnost, se kterou by se mělo komunikovat, debatovat, a především jí vše prezentovat.

Lidé jsou vždy lační po novinkách (v dnešní době po technologiích) a výhledech, jak zlepšit svůj život a hledět optimisticky do budoucnosti. Smýšlení lidského pokolení je též tvárné, když mu ukazujete skvělou budoucnost. Technologie nicméně netvoří naše životní prostředí. Ty ho jen dotvářejí. Další potřebnou informací pro společnost je zvědomení si této skutečnosti, že vedle technologií je zde i příroda, která zaujímá jakýsi protipól ke světu umělé techniky. Vše dohromady s přírodními zdroji vytváří (spolu s lidskou tvořivostí) celek, jímž je naše životní prostředí – a jakožto komplex stojí na křehké rovnováze. Lidé milují zvířata, květiny … techniku, architekturu … umění atd. Součástí koncepce by měla být anonce těchto prvků, které tvoří onu ucelenost se svou rovnováhou – stejně jako lidské tělo má svou rovnováhu ve fungování všech orgánu a mysli. Jel-li rovnováha narušena, přichází nemoc a zánik. I když s lidmi je to těžké, když ze zkušenosti víme, že na své tělo a jeho zdraví nedbají, ale přeci jen smrti se vždy hrozí. Člověka v mládí formuje „výchova“ [v nejširším slova smyslu – včetně edukace atd.] a z praxe lze dovodit učenlivost člověka v každém věku své existence. Pouze potřebuje motivaci, správný příklad a ušlechtilé inteligentní vedení. Ucelená koncepce v uvedené šíři může následně prosadit nové směry smýšlení nejen v ekonomice, ale i v lidských postojích. Ruku v ruce pak spolu s technologickým vývojem, jenž by měl být podpořen též vědeckým bádáním, je možné budovat uváděn v praxi nové způsoby výroby a hospodaření s energií, na které je dnešní společnost závislá.

Centralizovaný systém výroby a distribuce energie je dalším kamenem úrazu. Budoucnost patří decentralizaci, i když jen do určité míry. V myšlenkách chytrých lidí existují možná pojetí energetického systému sestávajícího z určité páteřní sítě a větších strategických zdrojů. V tomto momentě úvah je třeba se vrátit o kousek zpět, a to k myšlence na efektivitu využití fosilních paliv. Bylo by schůdné používat fosilní paliva (uhlí, biomasu apod.) do určité míry? Určitá alternativa je možná. Chci nyní pojednat o způsobu výroby a užívání tzv. syntetická paliv7). Velmi zjednodušeně vyloženo se jedná o uložení čisté energie zpět např. do plynu nebo nafty. Na první pohled se tato myšlenka může jevit jako zcestná. Půjde-li ne o majoritní spotřebu energie, dají se tímto způsobem fosilní paliva využít až s více než dvojnásobnou účinností. Dalo by se obrazně říci, že z jedné tuny paliva vytěžíte dvě, nebo že autem místo 100 km ujedete 200. [Jak už zde bylo řečeno, celý systém musí fungovat jako ucelená a velmi vyvážená koncepce, aby se zamezilo Jevonsovu paradoxu**].

Rozvinu-li navíc myšlenku výroby syntetických paliv, lze schematicky celý proces popsat asi takto: Uhelná elektrárna je problematická především emisemi CO2. Uvažuje se o projektech na separaci právě oxidu uhličitého a jeho následného skladování. Otázka pak je jednoduchá: co s ním? Nestane se pouze časovanou „bombou“ jako vyhořelé jaderné palivo? Je zde možnost z něj opět syntetizovat a vyrábět složitější uhlovodíky, které poslouží jako palivo. K vytváření patřičného uhlovodíku je zapotřebí relativně málo prvků. Jimi jsou vodík a uhlík. K jejich syntéze je třeba energie a příslušná technologie. Uhlík bychom měli z procesu lapání oxidu uhličitého ze spalování v elektrárně. K výrobě vodíku je nutná elektrické energie na elektrolýzu k rozkladu vody na kyslík a vodík. Tu nám může poskytnou opět elektrárna, a to ze svých přebytků v době mimo špičku, kdy nelze jednoduše generátory zastavit. Což je moment, kdy se vyrábí elektřina, kterou prakticky v daný okamžik nikdo nespotřebovává, a vyrábí se nadbytečně. Spalované palivo tak přichází dá se říci nazmar – to vše je však velmi zjednodušeně řečeno. Tímto způsobem je možné uložit nadbytečnou energii do jiného paliva, a ještě přitom zužitkovat odpadní látku CO2. Tudíž se nám efektivita využití fosilní paliva znásobí. Jsou uskutečnitelné další varianty výroby syntetických paliv za pomoci stejného principu bez prvního stupně spalování fosilních paliv. Nadbytečnou energie či „jalovou“ energie mimo špičku lze takto ukládat a skladovat na jiné období (fotovoltaika dobře funguje v létě za slunného počasí, ale v zimě je nedostačená). Je zde eventualita i tuto, řekněme extra energii, uložit pouze do vodíku, který je čistý a dá se využít s větší účinností – např. palivovým článkem.

Do kategorie menší zdrojů, nad nimiž je nutné mít centrální kontrolu, lze zařadit malé modulární reaktory. V takovém případě u nás existuje vlastní patent na malý jaderný reaktor s názvem Energy Well. Ano, jedná se stále o jadernou reakci, u které není však dosud dostatečně vyřešeno, co s vyhořelým jaderným palivem, a tudíž ani, jak jej (nemá tam být ji, nebo ho?) využít efektivněji. Nicméně je to jedna z možností, kterou lze zařadit do energetického mixu. Především už se tímto projektem blížíme od centrálních zdrojů k tem lokálním, jako jsou např. větrné, malé vodní nebo větší fotovoltaické elektrárny. Od těch je to jen krůček k domácím zdrojům energie, jimiž jsou v dnešní době nejrozšířenějšími tepelná čerpadla a fotovoltaika. Ideální stav by byl, pokud by každý objekt měl svůj vlastní soběstačný zdroj energie. Částečně a individuálně je realizace prosazují. Avšak globálně je to hudba budoucnosti, která by se ale mohla stát ódou na radost.

A k tomu dobře přispívá blízká lokalizace, kdy si energii zabezpečujete především z vlastních obnovitelných, a pokud možno čistých, zdrojů. Tudíž nemusí jít pouze o protipóly velkých energetických či strategických zařízení versus domácí malé zdroje. V dnešní době se například dosti prosazují energetická družstva jako střední článek mezi velkým businessem nebo institucializovaným zdrojem a mezi domácí výrobou. Pak jste však při malovýrobě, a to především při té domácí, odkázáni na to s ní dobře hospodařit. A k tomu je potřeba změnit stereotypy a zaběhnuté způsoby myšlení. Zkrátka jednoznačně platí motto: limity jsme my.

 

Zdroje:

  1. ČTK. 4.10.2019. ČEZ chce prodat Počerady a odstaví další uhelné elektrárny. Po roce 2040 zůstanou jen Ledvice. E15.cz [online]. Dostupné z: https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/cez-chce-prodat-pocerady-a-odstavi-dalsi-uhelne-elektrarny-po-roce-2040-zustanou-jen-ledvice-1362976
  2. ČTK. 2.4.2019. Největším znečišťovatelem ovzduší v Česku je elektrárna Počerady. E15.cz [online]. Dostupné z: https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/nejvetsim-znecistovatelem-ovzdusi-v-cesku-je-elektrarna-pocerady-1357686
  3. Greenpeace Česká republika, Hnutí DUHA a Zastavme elektrárnu Chvaletice. 6.5.2020. Elektrárna Chvaletice už skoro měsíc stojí. Přesto nyní žádá o výjimku, kterou ministerstvo již dříve odmítlo. Greenpeace.org [online]. Dostupné z: https://www.greenpeace.org/czech/tiskova-zprava/10535/elektrarna-chvaletice-uz-skoro-mesic-stoji- presto-nyni-zada-o-vyjimku-kterou-ministerstvo-jiz-drive-odmitlo/
  4. Kampaň. Zastav smrad z Počerad. cz [online]. [cit. 14.9.2020] Dostupné z: https://smradzpocerad.cz/
  5. NÁDOBA, Jiří. 12.2019. Počerady pro Čendu, Fandu nebo Tykače. Respekt [online]. Dostupné z: Https://www.respekt.cz/spolecnost/pocerady-pro-cendu-fandu-nebo-tykace?fbclid=IwAR3e9BztxTgkmcUD_Bk4eed1A7bwbPUcojxJWS3YSYHluwXqrlWyL3J8-UE
  6. ČTK. 3.2020. Sev.en Energy chce zmodernizovat Počerady pro provoz po roce 2028. České noviny [online]. Dostupné z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/sev-en-energy-chce-zmodernizovat-pocerady-pro-provoz-po-roce-2028/1864897
  7. ZILVAR, Jiří. 26.5.2020. Syntetická paliva – power to gas, power to liquid: výroba a účinnost. TZB-info [online]. Dostupné z: https://oze.tzb-info.cz/akumulace-elektriny/20711-synteticka-paliva-power-to-gas-power-to-liquid-vyroba-a-ucinnost
  8. BUŇATA, Milan. 9.3.2020. Malé modulární reaktory – budoucnost energetiky? cz [online]. Dostupné z: https://www.volty.cz/2020/03/09/male-modularni-reaktory-budoucnost-energetiky/
  9. JOHANISOVÁ, Naďa. 30.4.2004. Cechy, občiny a spor o slovo socialismus. Sedmá generace [online]. Dostupné z:  https://sedmagenerace.cz/cechy-obciny-a-spor-o-slovo-socialismus/
  10. Hnutí. Limity jsem my. Limityjsmemy.cz [online]. [cit. 15.9.2020]. Dostupné z: https://limityjsmemy.cz/

 

* Laissez faire „je zásada ekonomického liberalizmu požadující volnost podnikání bez jakýchkoli zásahů státu.“ (KRAUS, Jiří a Věra PETRÁČKOVÁ et al., 2005. Velký slovník cizích slov: CD-ROM [online]. Voznice: Leda. ISBN 40-372-8088-4.)

** Jevonsův paradox „je v ekonomii jev, kdy technologický pokrok přinášející větší efektivitu při využívání určitého zdroje paradoxně zvyšuje spotřebu tohoto zdroje kvůli větší poptávce (místo očekávaného poklesu spotřeby).“ (Wikipedia. 29.10.2019. Jevonsův paradox. Wikipedia.org [online]. [cit. 15.9.2020]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jevons%C5%AFv_paradox

 

 

Zpracoval: Peter Dekastello

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.


 •  SunLight CMS  •  administrace